narozen: 8.10. 1998
zemřel: 9. 8. 2010
krásně zlaťoučký
rodiče neznáme
... tak už nejsem ve čtyřnohé smečce sám... se Šerdíkem je pohoda, docela si s ním rád pohraju, ale míček mu nechci dát. Někdy poběháme občas do mne zkouší vrazit a někdy se mu povede, že se překulím. Je těžší, rychlejší a chytřejší není...představte si ...on poslouchá. No to tedy nechápu, vždyť lidi jsou jen na to, aby dávali jídlo a pouštěli ven, no a vyváděli pejsky na dlouhé procházky, kde si mohou pejsci dělat co chtějí... no nemám pravdu. A Šerda ten se nechá sekýrovat, cvičí na nějaké zhlouplé povely, ale dostává za to dobroty. No ty piškoty by se mi taky líbily, ale já si pochoutky ukradnu a nemusím jim dělat šaška. Onehdá se mi ptal jak to že mne mají dvounožci taky rádi i když neposlouchám a dělám si co chci, že to taky zkusí. No zkusil to a nechtěl vůbec chodit na přivolání a rozběhli jsme se společně za srnečkama ..... a víte co se stalo, prý za to můžu já chudinka. Prý jsem mu nakecal že se poslouchat nemusí... no trošku dostal a pak zase cvičil jako hodinky, no prostě cvok.
Breník to je jiná... je to chudák stará, kdyby neměl za zadkem tu jeho paničku, tak bych mu načechral kožich. Pořádně nevidí, neslyší, ale nos má dobrej, řekl bych že lepší než já. Pořád šňupe po zemi a to tedy nemůže, protože všechny drobečky a všechno jídlo je jen moje... Venku ať si dělá co chce, ale doma mi čuchat a šmejdit nebude.
... nevěřte všemu co se na těchto stránkách píše. Opravdu jsme byli na procházce, ale že by volali... ne já je neslyšel. Jen tak jsem si maličko odběhnul no a pak jsem je neviděl. No vůbec mi to nevadilo. Co s nimi... nemůžu si dělat co chci a pořád jen komandují. Sice piškoty dávají, ale ... však víte jaký na to mám názor.
Nejhorší je na tom to, že jsem strašně krásný a tak se všem líbím . To je ten kámen úrazu. Zase jsem se nechal nalákat. To když už jsem byl na cestě domů. Kdyby toho nebylo, tak jsem si klidně došel až k nám. Lidi co na mně pěkně volali a lákali mne, šišlali jaký jsem krásný pejsek, ale po zjištění jaký jsem doopravdy, raději volali policajty ať si mně odvezou... kdyby jsem jim utekl, byl bych doma. Ale všechno je k něčemu dobré. Kdyby ...
No nedostal bych se na policejní služebnu, kde bych strážníkovi nesnědl svačinu. Nebyl bych v útulku vedle cvičáku, kde mi dali granulí skoro tolik, kolik bych snědl a že jich dokážu sníst hooodně... a nenašel bych nového kamaráda se kterým mne potom dali do kotce, to co jsem moooc plakal, že jsem zavřený. Ale to jsem jen hrál, protože, když si pro mne přijeli jen jsem se trošku zavlnil a hurá na výzvědy. U útulku vyhazují nedojedené granule za plot a tak jsem se nadláb. Jo a mám nové jméno !! Jak jste si všichni všimli v útulku mi říkali "Tramp" ... možná je to podle té krásné pohádky... budu si muset hledat tu krásnou fenečku, jako měl ten hlavní hrdina v tom filmu... asi se budu muset brzy vydat na cestu.
Jen nevím jestli ta zkušenost stála za to .....
no myslím že ne ... doma je líp
... ve třech je to fajn a tak jsem už žádnou cestu nepodnikl a vždy se pěkně vrátím, když mi zavolají....
ten Breník mi pije krev, stojí štěká, nevidí a neslyší, panička se mu pořád věnuje a hladí ho a mně ne.... i Šerda je trochu stranou... no je to stařeček tak musím zamhouřit oko.. možná až já budu taky starý, tak na tom budu tak jak Breník...ale mohlo by to být už teď i když je mi teprve 11 let ....
...na procházky už chodíme jen se Šerdou a je jich dost, tak si nestěžuji... Šerda naštěstí poslouchá a stále jsem velkým šéfem naší smečky já... tedy té čtvernohé, na dvounohou už nějak nemám....
.... jeden den, takhle v letě, najednou bylo doma nějak smutno... odešel od nás Breník ...prý někam na dalekou cestu.... nějak tomu nerozumím, proč se k nám nevrátí.. no nevím
no a netrvalo dlouho a smutno už nebylo, bylo spíš veselo ... do domečku k nám přibyla čtvernohá, prý krasavice říká Šerda..
... já to tak nevidím, jo to hrozně drzé, malé, chlupaté, o tom, že je to holka ještě nemůže být ani řeč.. prostě Šerda je ještě mladý, neví jak má pořádná holka vypadat...
.... jmenuje seCesmína a je to jak jinak, to samý co je Šerda, takže bude chlupatá, uštěkaná a hloupá.. hi hi hi... já nevím, že doma nechápou, že nejchytřejší pes na světě jsem já...
panička je v jednom kole, pořád jí nosí ven, dává jí pořád něco jíst, hraje si s ní a na nás nemá čas, to je jako s Breníkem, zase jsme na druhém místě
...
...no ale zase si tak moc nestěžuju, je to docela dobrý, krmíme se teď všichni nějak jinak, máme i syrové masíčko, ryby, zeleninu.... mně je to jedno já zbaštím všechno, ale Šerda se někdy ušklíbá, zato Mína.. to je domácí jméno toho čerta, se neušklíbá nad ničím a mističku má vylízanou dokonce dřív než já a to je co říci...
... na hraní už nemám chuť, to jsem neměl ani když byl malý Šerdík, ale ta malá čertice mi pořád otravuje a když jí trošku ovrčím, tak si z toho vůbec nic nedělá a štěká na mě a doráží, naštěstí ještě neumí skočit na postel a tak se mám zatím kde schovat.... ten hloupej Šerda se nechá od té jeho krasavice okusovat a tahat za vousy, no já se mu divím...
... fotku Míny se mnou neuvidíte, protože já se sní tedy fotit nechci ... možná později...
Tak už to přišlo, Mína je už začleněná do smečky...no a pěkně si dovoluje. Nějak mne to už nerozhází, jen Šerda se nesmí na tu naší holku podívat křivě...to se pak se zlou potáže. Stejně je to divný...no vlastně není...Šerda je větší než já, ale přesto si myslím, že jsem pořád šéf té čtyřnohé smečky. Nepřiznám, že Mína to nějak zmákla a občas zkouší být lepší než já. No není kokr a tak nemůže být lepší....
Dovoluje si však to co by si ke mně nikdo nedovolil...možná je to věkem, to víte ve dvanácti se na to čvernožec dívá prostě jinak.
Říkal jsem, že společná fotka s tou dračicí nebude, ale to víte, když se dávají piškoty, tak se nějak zapomenu.
První vždycky dostane Mína, ale i já se dočkám....Musím vám říci, že Mína je stejná jako Šerda...nechá se oblafnout a piškotky a vlídné slovo jí stačí, aby tancovala, tak jak dvounožci pískají. Tak jsem jí trošku promluvil do duše. Hihihi vzala si to k srdci.... Občas si nechá ouška doma a nechce přijít na zavolání...no stejně jako já. To jsem zvědav jak to ta panička vyřeší.... to se teprve uvidí jestli rozumí té naší psí dušičce a nebude dělat chyby ve výchově. Sám za sebe musím říci, že trošku tomu rozumí i já jsem se změnil a za piškot i přijdu... no musí se uznat, že je lepší být volný a poslušný, než pořád být zavřený, nebo na vodítku. Musím to asi přehodnotit....něco na tom poslouchání asi bude.
Tak nám ta krasavice pěkně roste a představte si, že se mi zdá, že už je to docela velká holka a je tak krásná..... někdy se ani nemůžu nadechnout jak se jí dvořím, co kdyby se mi podařilo abych byl jejím favoritem. No s klukama to ta naše Mína umí...ani jsem se nenadál a už nejsem v čele smečky..... Mína mne pěkně připravila o vůdcovství...to se jen tak kroutí, pak si lehne na zádíčka, olízne mi ouško a pak si na mne pokládá nohu a já držím.... i do mističky se může kouknout a když paničce spadne piškot, tak dělám, že jsem ho neviděl a taktně jí ho přenechám. Sice se ještě někdy zapomenu, ale to se pak na mne zlobí a nechce si se mnou hrát. Zato se Šerdou to je zlé....představte si, že si myslí, že Mína je jeho.... ha ha to se šeredně mýlí..dávám mu to jasně najevo. Má už několik jizev od mých zubů. No a všechno tohle co tu píšu se znásobilo v době, kdy jsem zjistil, že Mínečka je už dospělá holka a že by se nechala svést k činosti co je nejkrásnější na světě.....
Mína je moje láska, nejkrásnější, nejlepší, prostě nej nej nej... ztratil jsem hlavu... to jsem totiž nikdy nezažil, mít takovou svádivou holku tak blízko. Ještě, že Šerda má rozum a nestojí naší lásce v cestě. Granulky jsem jí dal, byl jsem jí pořád na blízku aby nestrádala a představte si, že ta holka hnusná si se mnou jen pohrávala. Chvilku dělala jako, že se jí to líbí, ale pak mi klidně pokousala i když jsem byl tak něžný. Celé noci jsem plakal... takovou nespravedlnost jsem nečekal. Naštěstí moje poblouznění netrvalo dlouho. Už jsem docela v pořádku. Už na ní ani chvilku nemyslím.... ale vůdce smečky už nejsem. No takový je život.
Není mi dobře... nádor na plecích začal růst nějak moc rychle... Dne 9. srpna 2010 jsem přešel na druhou stranu za ten duhový most ... jsme tam s Breníkem a ostatními pejsky ....
Brixulínku, Pixelku.... byl si šibal, zloděj a neposlucha, ale miloval si nás celým svým srdíčkem.... na Tebe se zapomemout prostě nedá...
poslední aktualizace -
04.08.2015
webmaster © Breneva